Tady je popis naší cesty na noční hře Bedna 2002 která probíhala od pátku 19.4. 2002 cca 17:17 až do soboty 20.4. 2002 cca 12:00 v Praze. Více informací např. zde

Obsah Příprava na hru a vůbec tak nějak vše okolo týmu Letenská pláň Mostík mezi Stromovkou a Císařským ostrovem Hřiště ve Stromovce Budova ČVUT v Dejvicích aneb Matýsek antolog Pomník Juliuse Zeyera na Malé Straně, Karlův Most Kaplička v půli kopce a bedýnka Nebozízek Poloostrov před Národním divadlem - kvíz Zatrolené ulice - kašna na Jiráskově Náměstí Nuselský most aneb Pinusova spanilá jízda Vyšehrad - Madlenčino tajemství Severní hájovna v Kunratickém lese aneb Jiříkova rychlovka Nový hrádek - mobilní šifra Altánek aneb Jerryho kvadranty Vodní Tvrz Chodov Velký dub mezi rybníky - kladkostroj Záááávěrečná Po hře

Příprava na hru

Domluvil to brácha, ja ho podržel, ostatním to sedělo, zkrátka šlo o to, zůčastnit se noční hry BEDNA a být o trošku rychlejší než ostatní týmy. Náš tým se skládal relativně dlouho, ovšem na poslední chvíli v něm vlivem žaludečních obtíží došlo ke změně a když píšu "na poslední chvíli" tak to skutečně byla chvíle poslední. (V pátek asi tak kolem půl čtvrté. pozn. redakce). Takže nakonec byl náš tým složen následovně (pořadí není náhodné, ale podle věku):

1. Jarda Borovička, důvěrně označovaný Pinus, hlavní mozek a motor výpravy
2. Jirka Petřek, důvěrně nijak neoznačovaný, jediný "nepražák"
3. Jan Jerie, důvěrně označovaný Jerry
4. Martin Petřek, důvěrně označovaný PHP, Matýsek
5. Madla Bazalová, důvěrně označovaná Madlenka

Potřebnou mapu jsme sehnali docela brzo, ovšem s buzolou to byl trošku problém. Šel jsem v pátek odpoledne kupovat do jednoho "super" sportu, ovšem podle toho mi paní taky nabízela "super" buzolu - teda spíš kompas. Jak říkala: ,, Je sice trošku drahej, ale zato AMERICKEJ!!". No zaplať panbůh, že jsem pak v Humy sehnal asi 20x levnějši obyčejnou buzolu starého ruského typu. Pak jsem chvátal na koleje, kde jsme se chystali s bráchou. Najedli se, navařili litr kávy, nějaké to oblečení, tužky papír, nůžky, baterky, prostě co bude potřeba. Velice vychytaná se později ukázala i karimatka. Mezitím se Madlenka, tou dobou v práci, ozvala se svým super novým "nožíkem" a Jarda domlouval operátorku a zpracovával Jerryho, aby s náma do toho šel. Pak jsem se rozjeli na Spartu, kde jsme měli sraz. (Madlenka s Pinusem a Jerrym jsou totiž Podoláci zatim co já ze Strahova)

Start - Leteňská pláň

Na Letenské pláni bylo opravdu rušno. Dorazili jsme tam trošku s předstihem a uvítali "náhradníka" Jerryho, který se o hře dozvěděl asi nejpozději ze všech zůčastněných, totiž v pátek v 15:30. Čas sme trávili různě, členové týmu, kteří se viděli poprvé se seznamovali, zbytek pozoroval skupinku lidí s bumerangem, zdravili a sčítali okolostojivší jaderňáky a známé, ale přesto jsme každý poočku pokukovali po hodinkách, zda už se nanchýlila ta dlouho očekávaná chvíle - 17 hodin 17 minut. Poklidnou atmosféru narušil pouze zbloudilý bumerang a jeho majitel, snažící se marně jej odrazit rukou.

Tu náhle zazněl hlas sirény. Takovýto zvuk v tuhle dobu na Letenské pláni? To nemůže být náhoda. Hned bylo vše jasné a Matýsek se rozběhl (popravdě musel, protože běželi všichni tak aby to nevypadalo blbě) směrem ke zdroji onoho houkání. Pochvíli se již vítězoslavně vrací a ještě i stihne pózovat fotografovi a nese papírek s první šifrou.

Jednalo se o šifru zahřívací. Po konzultaci s mapou jsme nalezli onen mostík mezi Stromovkou a Císařským ostrovem a vydali se jeho směrem. Davy účastníků, které šly směrem stejným, nám potvrzovaly správnost prvního vyluštění, nalezení šifry také.

Mostík mezi Stromovkou a Císařským ostrovem

Získali jsme další šifru a roztáhli karimatku, kterou jsme nesli hned ze dvou důvodů. Za prvé abychom měli na čem sedět, coč ocenila především ženská část našeho týmu. A za druhé, kdyby Madlenka nemohla, abychom ji mohli ve výšce poponášet. Naštěstí byla karimatka použita jen pro účel první. Navíc na začátku hry šla jestě karimatka použít i na podložení mapy, ke konci jsme na ni už jen sedali, protože vypadala jakoby jsme na ni skutčně někoho nesli a to bahnem.

Zasedli jsme tedy na karimatku a dali se do luštění. Za následnou paralelizaci této úlohy by se nemusel stydět ani expert na paralelismus na naší fakultě Prof. Dvořák. Madlenka četla názvy ulic, Jarda zakresloval nalezená písmena a zbytek týmu vyhledával ulice v rejstříku a na mapě. Původně jsme očekávali, že nalezené ulice nám vytyčí nějaké orientační body, ale když tvar první serie ulic připomínal písmeno "H" bylo jasné, že samotné ulice tvoří svým tvarem písmena. Na lokální mapě Stromovky jsme vyhledali další stanoviště a vydali se dále.

Hřiště ve Stromovce

Úplně první, co nás při pohledu na tuhle šifru upoutalo, nebyl tento "Picassův" obraz, ale slovíčka "Tahle hra", především díky těm uvozovkám.

Tohle přece nejni samo sebou, že? Chtěli jsme zkusit vyškrtat všechna písmenka, ale narazili na nepřekonatelný problém, totiž písmeno "H" tam nebylo a tudíž to asi nebylo to pravé. Chvíli jsme zkoušeli různé další kombinace, když tu Jerry prohlásil:" Já tam pořád nějak vidím slovo 'bedna'". A v tom okamžiku bylo vše jasné, neboť "Tahle hra" je přeci BEDNA. Nebo né?? A tak jsme vyškrtali správná písmenka a řešení se krásně objevilo. Rychlost, s jakou Jaderňáci v týmu poznali, téměř bez mapy, budovu ČVUT v Dejvicích byla úžasná. Stačilo vše ověřit a hurá na další stanoviště.

Budova ČVUT v Dejvicích aneb Matýsek antolog

Hledání agenta bylo velice zajímavé. Už jenom ta otázka:"Dobrý den, prosím vás nejste náhodou agent?" je docela úchvatná a obličeje několika lidí, kterých jsme se zeptali, bych vám přál vidět. Dobré ale bylo, že organizátoři umístili tenhle úkol do Dejvic, představte si, že byste se ptali v noci třeba v Perlovce, nebo chraňpánbůh před americkým velvyslanectvím. Takhle ale stačilo obejít budovu a agent byl odtajněn. Dal nám toho hodně. Zaprvé nám řekl, že jsme osmí, za druhé nám dal lísteček s další šifrou a zatřetí barevné "cosi". Šlo o skládačku "Marble puzzle", kteroužto si pro sebe usurpoval Pinus jako suvenýr a tak by tady někde okolo měl poletovat pouze obrázek doprovodného letáku onoho výrobku. Samotná šifra vypadala také velice zajímavě. Nějaká "zrůda" či co? Ovšem "zrúda" s čárkovaným u, to nebude jen tak samo sebou. Dumáme dumáme a najednou to bylo. Ono vyluštění znělo asi takhle: Matýsek: "Radúz" Matýsek: "Mahulena" Matýsek: "Julius" Pinus+Matýsek hodně nahlas: "Zeyeeeeeeeeer" No a hledalo se v mapě a našlo se. Pomník Juliuse Zeyera na Malé Straně.

Při následném přesunu jsme se rozhodli, zkrátit si cestu metrem. Metro jelo hned (Pinus držel dveře nohou) a tak jsme se pěkně svezli. Ale schody na Hradčanské jsou přece příliš dlouhé a jak dlouho navíc trvá než člověk vyjede! A tak se tři z našeho týmu rozhodli, že se schody navíc budou vybíhat. No a tak se chvilku i běželo, ale my s Matýskem, znalí poměrů, jsme si řekli, že nějakých třicet sekund nehraje žádnou roli a zůstali jsme stát. V důsledku čehož jsme nahoru vyjeli asi s třicetisekundovým zpožděním a náhle poznali, že třicet sekund je dost dlouhá doba, protože po zbytku týmu nebylo ani vidu, ani slechu. No a tak sme se další dvě minuty sháněli, což se projevilo především na časové ztrátě, ale i na ztrátě kreditu v mobilních telefonech. Když jsme se konečně zase našli, tak jsme se pěkně nasmáli a vyrazili kupředu za dalším dobrodružtvím.

Pomník Juliuse Zeyera na Malé Straně, Karlův Most

U pomníku ležela daší šifra. Na první pohled bylo jasné, co se má dělat. Nalézt odpovídající sochy a přečíst nápisy na nich a odpočítat potřebná písmenka podle toho, které jsou potřeba podle dolního řádku. Teď šlo jen o to, které mosty měli organozátoři na mysli. Já, jako jedniný mimopražák, jsme tvrdil, že vím pouze o jediném mostu se sochami s nápisy a to Karlově, ostatní si jestě chvilku namáhali mozečky a vzpomínali, kde na kterém mostě co viděli, ale nakonec jsme se vydali na Karlův most. Tam jsme pak udivovali cizí turisty enormním zájmem o sochy, občasným povísknutím a následným ohmatávnáním písmenek na nápisech soch. Ono se přece jenom lépe počítá, když si člověk prstíkem ukáže, rozhodně ale v tu chvíli získala hromada cizinců dojem, že Praha je sice krásné město, ale lidé jsou nějací divní. Jako místo další šifry byla určena "kaple v Malé Straně". Nyní bylo potřeba mít správnou mapu, protože písmenko "V" znamenalo skutečně v, totiž V nápisu Malá Strana na zvětšené mapě centra města.

Kaplička v půli kopce a bedýnka

Tak a tohle byla naše první, trošku problematičtější šifra. Klíč vyluštění jsme měli hledat v bedýnce kousek od zeleného koníka, takže jsme vyrazili na náměstí. Po chvíli hledání jsme našli i toho zatroleného koníka a bedýnku, ve které se skvěl nápis "jimi hendrix v bedýnce". Že se jedná o tradiční šifru s klíčem nám bylo jasné. Problém byl jinde. My jsme si totiž špatně opsali onen klíč, sčásti vinou naší a s části vinou sprayera, kterýžto vystříkal druhé "i" tak, že se krylo s krajem bedýnky a nebylo pořádně vidět. Nu což, luštíme, luštíme a stále nic. Ještě navíc začíná pršet, papíry měknou a vůbec, proto jsme raději zalezli jako bezdomovci pod most(Karlův - nevím jestli tam bezdomovci spí, asi ne), nasadili si čelovku, vzali baterky a luštíme dále.

Různé posuny, odčítání, sčítání nic. Ono když je klíč o jedno písmenko kratší, tak je správně pouze první část šifry, která byla shodou okolností tři znaky, což je na poznání správného postupu příliš málo. Jestli nás někdo viděl předtím číst nápisy na sochách a teď luštit potmě pod Karlovým mostem, nejen že nás všechny určitě označil za bloudy, ale navíc začal pátrat po tom, zda neutekli chovanci známého ústavu Doc. Chocholouška. No, půlhodinka luštění v pytli a kde nic tu nic. Pak mě napadlo, jestli náhodou nebyla mezi slovem "Jim" a "Hendrix" mezera a hned sem to také vyzkoušel. A ejhle, řešení se začalo objevovat, jen v místě písmene "i" to stále nevycházelo, ale tyhle chyby byly jen dvě v celé šifře a mohly se doplnit zhlavy. Tak jsme přišli na to, že místo mezery tam má být "i" aby to vycházelo. No, v tomoto okamžiku jsme tuhle šifru prohlásili za nebývale tuhou záležitost, protože jsme se domnívali, že správný postup měl být.

1. Opravit jméno známého kytaristy - Jim -> Jimi
2. Pak teprve luštit správně šifru pomocí napsání klíče pod text a sčítání písmenek.

No, ale jelikož na další stanoviště jsme se vraceli stejnou cestou, nedalo nám to a podívali jsme se ještě jednou "do bedýnky" a ono tak to zatrolené "i" bylo! To nám ale už tak nevadilo, protože šifra byla rozlomena a další před námi.

Nebozízek

Nebozízek - jaké to poetické jméno pro zastávku lanovky, která skrývala další šifru. Že jsme se cestu k ní snažili zkrátit a Matýsek že musel mě a Madlenku táhnout do kopce kvůli na blátě klouzajícím botám, to přeskočím. Hlavně že jsme zdárně došli.

Než jsme se stačili usadit, Pinus již hlásil dílčí výsledky, jednalo se o jednoduchý posun abecedy a čísel o jedno dolů. Zpráva se začala pěkně ukazovat, ale problém byl jinde. Co je to sakra za číslo, ta definice výchozího bodu. Nivelační značka? Telefonní číslo? Čísla spojů? Ale kdeže, datum je to! Ale jaké datum. To odhalila naše skvělá spojka Martina, kterážto s použitím internetu věděla, kdy bylo otevřeno Národní divadlo. A ruku na srdce, přátelé, je mezi vámi někdo, kdo to snad neví??? A tak jsme zase vyrazili na cestu.

Poloostrov před Národním divadlem - kvíz

Tato šifra slibovala nejedno překvapení. Především jsme se měli při jejím hledání málem namočit, následně ohromila požadavky kladenými na tým. Ano, kvíz byl opravdu tuhý. Chvíli jsme přemýšleli sami, některé otázky jsme zvládli, ale přece jen jich hodně zbývalo. A tak došly na řadu mobily. A řeknu vám, chvílemi to vypadalo jak v telefonické ústředně. "Kdy bylo to a to", volá jeden. Druhý se dotoho ptá na Náprstka a třetí vysvětluje, jakéže to stanice metra máme vlastně na výběr. Prostě paráda. Po chvíli jsme však získali správné odpovědi a hurá, posouváním písmenek v daných směrech se vyjevilo řešení.

Zde si ovšem neodpustím jednu "jedůvku". Podle mého názoru je "Herkules" hrdina římské mytologie. V řecké byl přeci "Hérakles". No ale budiž, v televizi běží onen seriál v atraktivním čase a tak je možné, že většina lidí tuhle drobnost přehlédla. Výsledek šifry nás odkazoval na Jiráskovo náměstí, ke kašně.

Zatrolené ulice - kašna na Jiráskově Náměstí

Noční můrou(toto označení nijak nesouvisí s názvem vítězného týmu a není cílem, aby se někoho dotklo, pokud se tak stalo, tak se omluvám), nijak jinak nelze nazvat tohle stanoviště. Obdrželi jsme šifru a otázka, která každého z nás napadla zněla:"Jak asi dostat z čísla 2013 číslo 1?". Počáteční názvy ulic, které vymezovaly prostor jsme chtěli uplatnit až v závěru šifry. Prostě z těch čísel něco vyjde my to najdem v tom prostoru. Čili 2013->1. Jak na to. Zkoušelo se úplně všechno. Základní matematické operace, složitější i ty úplně šílené a stále nic. Jarda stále chodil okolo a mumlal si pro sebe:"Proč se sakra jedna rovná dvatisícetřináct". Stále nic. Já jsme se vypravil do ulic, abych je všechny čtyři prošel a podíval se po nějakých číslech, nikde nic. Sedíme už dvě hodiny, každé číslo již bylo několikrát použito a šifra ne a ne povolit. Řeknu vám, ti naši kluci z Jaderky málem to řešení našli pomocí matematických operací, málem jak se říká "upletli z hovna bič". Zima byla čím dál větší, čísla se na nás čím dál více šklebila a kolem chodily nové a nové týmy a mizely v noci. Když už to vypadalo zle, dostal někdo spásný nápad, projít se a přemístit se někam dál. Ať nejsme takhle všem na očích a ať se trošku zahřejeme. No a tak sme vyrazili, naštěstí přímo do obdélníku vymezeném těmi ulicemi.

Jaké bylo naše překvapení, když jsme uviděli domy, které měly dvě čísla, jedno červené a druhé modré. Ha, to by mohlo být ono, a tak jsme začali prozkoumávat ulici po ulici v daném obdélníku a hledat ty správné domy s těmi správnými čísly. A řešení na sebe nedalo dlouho čekat.(skutečně asi tak 3 a 1/2 hodiny) Směr Nuselský most, severní pilíř. UFF. Tak tohle bylo tedy něco. Ztratit tři hodiny hledáním něčeho, co ani najít nešlo. Jednu výhodu však naše "zakufrování" mělo, během našeho kombinatorického martyria stihla Madlenka s Matýskem nalézt řešení tří kostkových hlavolamů, takže přeci jen sme něco málo času využili tou správnou činností. Takže hurá k šalině! A směr? Pilíře Nusleského mnostu.

Nuselský most aneb Pinusova spanilá jízda

Musím předem upozornit, že tahle šifra se nesla v duchu hesla "Pinus je king". Dorazíme pod Nuselák a hledíme do šifry. A jéje, budou potřeba všechny kombinace kostek. Sedli jsme tedy k benzínové stanici a složili dvě zbylé kombinace. Vedle nás už tu sedělo pár týmů, jeden v náladě(nemohli to dlouho vyluštit a tak se asi posilňovali) a druhý náš známý tým s členkou na vozíčku, se kterým jsme se předháněli na předchozích šifrách. "Ulice" zvládli tedy rychleji než my, ale tady už tuhli prý tři hodiny. Pomocí složených kostkových hlavolamů jsme správně přeskládali řádky, a pak přišel ke slovu plotr zvaný Pinus. Šifra sama o sobě není příliš složitá. Jednotlivé šipky ukazují směry a pokud je šipka plná pak se KRESLÍ a PŘESOUVÁ, pokud je prázdná, tak se jen PŘESOUVÁ.

Jednoduché, elegantní, teď to jen v té zimě a s klížícíma se očima správně udělat a nesplést se. To se podle našeho názoru stalo osudným většině týmů, které proklínaly organizátory. Bohužel neměly v týmu Pinuse. Ten začal, skončil a měl to. "VYŠEHRAD TAB.BR.". Zvedli jsme se a v zádech cítili závistivé pohledy týmů, no, co se dalo dělat. Vyrazili jsme dále. (V teplíčku na pokoji jsme si to následující den zopakovali, ale stejně s problémy, holt Pinus je Pinus pozn. redakce)

Vyšehrad - Madlenčino tajemství

Jakmile jsme uviděl tuhle šifru, pochopil jsem, že to nebude nic pro mě a raději jsem šel psát zápis do Knihy Nářků, chemie totiž nikdy nebyla mou silnou stránkou. Naštěstí Madlenka se vyzná v lecčem a tak převzala luštění této šifry na svá bedra.

Po zjištění odpovídajících oxidačních čísel se dané prvky seskupily do sloupečků podle prvního řádku a teď už bylo jen potřeba, použít ten správný prvek v každém sloupečku tak, aby výsledkem byla nějaká smysluplná věta. A výsledek? Směr Kunratický les. Chlapecká část týmu si po cestě povídala o minulých šifrách, holčičí část uvažovala nad úchyláky v lese, všichni navzájem jsme se pak ujišťovali, že v Praze přece medvědi nejsou, a jestli jsou, tak leda v zoo.

Severní hájovna v Kunratickém lese aneb Jiříkova rychlovka

Najít potmě lavičku u severní hájovny nebylo až zase tak úplně jednoduché, ale časem se nám to povedlo. Papírek se šifrou byl maličký, a tak jsme jako již poněkolikáté rozložili karimatku a posedali kolem šifry. V okolí luštily další tři týmy a vypadalo to, že tu jsou už celkem dlouho. Téměř vzápětí, co jsme usedli, jsem už zase ale stávali a šli dále, protože tahle šifra byla prolomena v rekordně krátkém čase. Stačilo vzít vždy tolikáté písmeno, kolik měla daná věta slov a cíl byl zřejmý - Nový Hrádek. Teď když nad tím tak uvažuju, proč mě jako první možné řešení napadlo právě to správně, uvědomil jsem si, že jsem kdysi nad touto šifrou uvažoval, jako možnou pro děti na našem táboře. Inu, teď se to hodilo. Jak ale muselo být deprimující pro ty ostatní týmy, když sotva jsme došli, už se zase zvedáme a mizíme dále.

Pinus určil trasu oklikou, protože předem varoval o pokusu dobýt Nový hrádek ztečí, tudíž přímo. V cestě prý by nám stála veliká skála. No a tak jsme se zase vydali nacestu.

Nový hrádek - mobilní šifra

Po cestě k Novému Hrádku už začalo pomalu svítat a tak jsme tam dorazili spolu s vycházejícím sluníčkem. Šifru našel Jarda velmi rychle a hlavně nenápadně, protože okolo se pohybovala jiná skupinka, která buď nevěděla úplně přesně , proč jsou na tomhle hrádku, nebo si z nás jen dělali legraci. Jeden člen jejcih týmu tam však vpoklidu pochrupával a nenechal se nikým rušit. No, my jsme se se šifrou vzdálili, použili karimatku a luštilo se.

Že se jedná o znaky klávesnice telefonu, na to jsme přišli za chvilku. Teď ještě co s tím. No, zkoušeli jsme všelicos, od vyťukávání SMS pomocí režimu abecedy, nebo pomocí T9, nakonec Jarda došel ke správnému závěru, že se jedná pouze o matici, která definuje znak a že se tedy žádná SMS psát nemá. No a bylo to. Směr Altán podle azimutu na mapě nalezeno.

Altánek aneb Jerryho kvadranty

Cesta k altánku byla veselá. Zaprvé už bylo vidět, zadruhé už jsme tak nějak věděli, že tuhle hru musíme dohrát a zatřetí po noci se probouzející příroda nemá chybu. Všude to ševelilo, ptáčci zpívali, takže nám ani nevadilo, když jsme si vytyčili směr do prudkého stoupáku a trošku si tím prodloužili cestu, protože jsem dorazili k úplně jinému altánku. Naštěstí to ale nebyla žádná zacházka a tak jsme brzy narazili na očekávanou asfaltku, která nás přímo dovedla "našemu" altánku. U altánu seděl jeden tým a luštil. Během našeho luštění dorazil tým další. Sedli sme jak jinak než na karimatku a dali se do toho.

Že jsou k identifikaci písmenka potřebná tři čísla je jasné, teď jen, co které udává. Jarda upozornil na text, který nám očísloval jednotlivé kvadranty (stačí číst zpravadole směrem nahoru) a teď jsme to jen měli aplikovat. Jerry brzy odhalil, že je potřeba rozkvadrantovat vše až do mrtě a tak se nám řešení za chviličku ukázalo. A už jsme se přesouvali směr vodní tvrz v Chodově.

Vodní Tvrz Chodov

Po cestě jsme se ještě pro jistotu optali náhodně procházejícího pána, který nám potvrdil spránovst našich orientačních schopností. Ono na mapě totiž nebylo slovíčko "vodní", byla tam pouze tvrz, takže jsme ještě s jistotou nevěděli, zdali v Chodově nejsou tvrzi dvě, ale naštěstí se vše ukázalo správné. V patách nám byl jeden tým, který jsme na konci neviděli, patrně měli problémy s poslední šifrou. No ale co bylo u té tvrze. Pinus jako již tradičně s blížícím se stanovištěm zrychloval, takže jsme ho nechali doběhnnout pod lávku pro šifru a sami se uvelebili. A ejhle, známá to dětská říkanka.

Po přečtení prvního řádku šifry, si někteří členové začali prozpěvovat zbytek říkanky a jiní se to snažili nějak napasovat na tu šifru. No ale po chvilce jsme uznali, že je to blbost a soustředili se více na ona slova "jedna dvě". A opravdu, řešení se začalo ukazovat. Stačilo přeskakovat vždy jedno a pak dvě písmena v šifře. Trošku problém nastal, když jsme se měli vrátit znovu na začátek šifry, ale bylo jen otázkou času, kdy to vyladíme. No a pak už bylo vše jasné, nesmí se počítat již použitá písmena. A řešení bylo na světě. Hurá do Milíčovského lesa mezi dva rybníčky k velkému dubu a k poslední šifře.

Velký dub mezi rybníky - kladkostroj

Tahle šifra byla nádherným vyvrcholením celé hry a ja osobně ji považuji za jednu z nej propracovanějších šifer, které jsem kdy viděl. Ale postupně. Pro přiblížení jsme použili autobus, který už naštěstí jezdil a tak jsme mohli klusat směrem k rybníkům reativně krátkou vzdálenost. Běželi sme, před rybníky jsme se rozdělili a hledali, já s Jerrym jsme veký dub našli a před našima očima se vyloupl papírek se šifrou.

Šifra krásná, kladkostroj jak když vyšije a tak jsme znovu usedli a začali počítat poměry převodů. Tahle šifra měla ale jednu zvlášnost, k jejímu vyluštění musel člověk prokázat, že skutečně vyluštil všechny předchozí šifry a to správně, že se k cíli nedostal jen tak nějakou náhodou nebo švindlem. Kladkostroj vždy po otoční řídícího kolečka ukázal dvojici číslic, která identifikovala šifru a písmenko v ní. Výsledkem šifry nebylo ani žádně smysluplné slovo, protože pak by se dalo odhadnout, prostě organizátoři mysleli na vše. Jarda s Matýskem počítali převody, my osatní jsme hledali patřičné šifry a písmenka a také luštili druhou část šifry. Znovu se ukázaly Pinusovy kvality, který prostě spočítal převody a prohlásil je za definitivně správné a ony správné skutečně byly. Takže jsme dosadili písmenka, za nimi umístili druhou část šifry - "16" a chystali se vyrazit.

Zde na tomto stanovišti se odehrál menší indcident se psem, kterého jeho majitelka nedokázala zadržet a milý pejsek nám pošlapal pár šifer a patrně se pídil i po zbytcích jídla v našich batozích. Panička onoho zvířete nás nejprve všechny označila za jedno velké hromadné "Fuj", posléze vysvětlovala zvířeti že: "Tohle není páníček" a nám bylo tudíž jasné, že ono zvíře nejen že špatně vidí (dupe nám po šifrách), ale i čich nemá zrovna v pořádku. Důkazem této příhody je tento obrázek se zcela zřetelnou psí stopou na papírku se třetí šifrou.

No, vše jsme ale přežili ve zdraví a rozeběhli jsme se napříč polem k posledním, cílovému stanovišti.

Záááávěrečná

V záhrádce domu 18 jsme již viděli skupinku lidí a okolo, na silnici, seděly další dva týmy a patrně luštily poslední šifru. Radostě jsme doběhli k organizátorům a po menších peripetiích jsme jim přečetli výsledek naší závěrečné šifry. Ale ouha, špatně. Chiličku nám zatrnulo, ale pak jsme rozložili karimatku a dali se do kontrolování našich výpočtů. Závěrečné číslo bylo správně, převody seděly, ale při kontrole písmen a šifer jsme objevili jedno zatrolené "i", které jsme předtím přehlédli.

A bylo to. Když nám organizátoři oznámili, že jsme druzí, propukla velká radost a pak už jsme si jen vychutnávali pocity, které lze jen stěží popsat. Obvolali jsme známé, rodiče, kamárády, kteří šli tuhle hru také a vůbec všechny, se kterými jsme se chtěli o náš úspěch podělit. Pak jsme si pogratulovali navzájem s prvním týmem a s napětím čekali, kdo dorazí jako třetí, respektive, které ze sedících a luštících družstev to vyluští jako první. Asi za tričtvrtě hodiny se to podařilo dalšímu týmu a tak se sestavila výsledná listina na prvních třech místech. A řeknu vám, název našeho týmu se tam velmi pěkně vyjímal. Měli jsme ohromnou radost, na oslavu jsme spořádali makovec, který jsme si šetřili, dopili poslední zásoby kafe a vody a stále dokola jsme si probírali klíčová místa našeho úspěchu. Nevydařené opsání klíče "jimi", zakufrování na stanovišti číslo devět, kde jsme počítali nezpočitatelné a všechny ostatní šifry.

Podařilo se nám sestavit super tým, který především jako tým pracoval. Téměř všechny šifry, které jsme luštili, byly vyřešeny společnými silami. A to je pro úspěch na takovéto akci jedním ze základních podmínek. Prostě tým musí šlapat. A šlapal! Zajímavé bylo, že se nám ani nechtělo moc spát.

A pak došlo na slavnostní vyhlášení vítězů. Zatleskali sme si se všemi týmy navzájem a my pomaličku začali přemýšlet nad návratem. Poděkovali jsem pořadatelům za super hru a vydali jsme se přes pole zpět "do civilizace". Šli jsme kolem rybníků, a viděli další tým, jak se blíží k poslední šifře a já jim tak trošku záviděl, že ještěm mají část hry před sebou. Ale co se dalo dělat. Všechno jednou končí a tak i my jsme nasedli do metra postupně se náš tým rozpouštěl podle zastávek, které jsme míjeli. Tak a s tím končí pouť celého našeho týmu. Zbývý pouze dodat, že by bylo škoda tenhle tým znovu nevyužít při další hře na podzim, tenotkrát v Brně, i když někteří prý tu v tu dobu nebudou.... no uvidíme.

Po Hře