Do 8. století n.l. Arabové ovládli Malou Asii, Kavkaz, Střední Asii, Severní Afriku a Pyrenejský poloostrov. Ke konci 8. století se mnoho evropských, ale i indických či babylonských učenců soustředí do Bagdádu. Právě na znalostech těchto zahraničních učenců se tvoří základy a další rozvoj arabské vědy. V Bagdádu se zakládá velká knihovna obsahující opisy děl až z Byzance, kam byla pod záštitou chalífa poslána skupina písařů. V době největšího rozkvětu obsahovala okolo 400 000 svazků. Ve městě také existovala celá řada menších knihoven a knižních obchodů.
Zatímco Evropa prožívala dobu temna, arabský svět prohluboval vědomosti ve všech rovinách. Nejinak tomu bylo i u matematiky. Je ironií, že mnoho děl se dostalo do arabské říše po překladu z řečtiny či latiny a znovu se do Evropy vrací jako překlady z arabštiny do latiny.
Dlouhou dobu byla využívána šedesátková soustava, která se zde udržela až do 9. století. První dílo, které popisovalo desítkovou soustavu a operace v ní, byl Al-Chwárizmího aritmetický traktát. Ten se bohužel dochoval pouze v neúplném latinském překladu z poloviny 12. století. Přepis také obsahuje mnohé chyby a nové číslice jsou prostě vynechány. Spis je uložen v univerzitní knihovně v Cambridge, a ačkoli není pojmenován, díky Katalogu věd, soupisu knih někdejší bagdádské knihovny, se podařilo najít původní název knihy - Kniha o sčítání a odečítání podle indického způsobu. Z tohoto názvu je zřejmé, že předlohou arabské desítkové soustavy byla číselná soustava indická.
Arabské matematice se již před 1. tisíciletím n.l. podařilo něco do té doby nevídaného. Díky své otevřenosti učencům a vědění bez rozdílů víry nebo původu se zde poprvé za dobu existence lidstva propojilo vědění celého tehdy známého světa a později posloužila jako pokladnice vědomostí pro nadcházející zlatý věk objevů a rozvoje Evropy.
Úvod - Úroveň matematiky starých kultur - Arabský svět