Už staří Babyloňané znali vzorce:
ab = 1/2((a+b)2 -a2 -b2) |
ab = 1/4((a+b)2 -(a-b)2) |
V roce 1690 uvádí Johann Hiob Ludolf ve svém díle Tetragonometrie návod, jak pomocí
tabulek kvadrátů násobit přirozená čísla. Všimněte si, že právě z babylonských vzorců je zřejmé, že pro výpočet součinu jakýchkoli přirozených čísel
stačí mít k dispozici dost velkou tabulku kvadrátů přirozených čísel. V roce 1817 Antoine Voisin vydává první takové multiplikační tabulky.
A poté v roce 1833 vychází Kulikovy tabulky násobení a tabulky kvadrátů, které necitují Ludolfa a Voisina, protože Jakub Filip Kulik o práci svých předchůdců zřejmě nevěděl.
Kulik vytvořil tabulky součinů dvojciferných přirozených čísel. Násobení přirozených čísel se pak díky nim zjednodušilo na pouhé sčítání, viz následující příklad.