Podnětem k výstavbě přehrady byly povodně v letech 1885, 1888 a 1897, které způsobily značné škody v přilehlém území středního a dolního toku Doubravy. Proto byl v roce 1889 tehdejší zemskou komisí pro úprvu řek vypracován generální program, který zahrnoval úpravu řeky Doubravy od jejího zaústění do Labe až po město Žleby v délce 21,7 km a zřízení čtyř ochranných nádrží. Nádrže s obsahem více než 1,3 mil. m³ měli zachytit přívalové vody i pohyb štěrkových splavenin z přítoků Doubravy. Byly uvažovány v profilech nad Žleby, Ronovem a Pařížovem a dále na levostranném přítoku Doubravy na Hostačovce nad Žleby.

Před valstní souvislou úpravou řeky byla dána přednost budování údolní přehrady u Pařížova jako prostředku, kterým lze nejbezpečněji ovládat vodní poměry říční oblasti. Projekt na tuto stavbu, zpracovaný technickým odddělením zemského výboru pro vodní stavby, byl schválen v dubnu 1908 nákladem 1,5 mil. rakouských korun. Ještě v měsíci srpnu téhož roku byl vydán vodoprávní povolovací výměr a na jaře roku 1909 byla stavba zahájena firmou Křička a Dvořák, pracemi na obtokové štole a ochranném kamenném jezu napříč údolím. Tyto objekty měly zajistit ochranu staveniště vlastní přehradní hráze před přívaly velké vody. Štola byla ražena z obou stran. Zároveň se provádělo hloubení šachty v ose štoly. Hornina ve štole byla velmi pevná rula, na mnoha místech prostoupená měkkými vrstvami. Proto během výstavby bylo třeba používat důkladné výdřevy. Jez i obtoková štola byly dokončeny na jaře roku 1910.

Geologickým průzkumem byla v ose hráze zjištěna rula s nepravidelně umístěnými slídnatými částicemi. Na některých místech byly v rule objeveny pecky dvojslídnaté žuly, jinak zbarvené. V horních vrstvách se vyskytovaly lavice o mocnosti 10-80 cm. V hloubkách pod 7 m byla nalezena rula ve vrstvách nerozrušených. Nad pevnými lavicemi po celém povrchu území byly zjištěny pokryvné útvary, tvořené hrubými štěrkovými sutěmi o mocnosti několika decimetrů. Na levém svahu dosahovali až 3 m. Povrch hrubých štěrků kryl místy diluviální štěrk a hlína, nejmocnější na severním svahu.

Základová spára přehradního tělesa je 7 m pod dnem původního řečiště. Pro zdivo hráze bylo použito zdravé ruly z lomu nad přehradou v celkovém množství 35000 m³ kamene. Dopravován byl po úzkokolejné drážce pod pravé úbočí, kde byl omyt proudem vody, akumulované v nádrži nad staveništěm. Cementotrasová malta byla vyráběna z čistého labského písku. Celkem bylo na stavbě spotřebováno 310 vagónů písku a 460 vagónů cementu. Tras byl dovážen až z Vestfálska. Po dokončení stavby hráze byla štola v místě šachty osazena třemi výpustními potrubími o světlosti 800 mm a zabetonována.

V srpnu 1913, kdy byla přehrada dokončena, bylo započato s napouštěním nádrže. Předpokládalo se že k naplnění dojde během čtyř týdnů, nádrž však byla plná již čtvrtý den vlivem přívalové vody z průtrže mračen v oblasi Železných hor. Přehrada obstála při náročné zkoušce, a tím byla zhodnocena úspěšná práce 500 domácích a italských dělníků. Kolaudace vodního díla se uskutečnila v listopadu 1913.